Dub bahenní nebo dub červený

Většina zahradních půd ve Střední Evropě je vápnitá se zásaditým pH, což dub bahenní nesnáší: nedokáže přijímat železo, listy mezi žilkami žloutnou, později hnědnou (chloróza z nedostatku železa), za několik let odumírají větve a strom může i zahynout. Ošetření železitým chelátem je jen dočasná pomoc, vápnitou půdu pod tak velkým stromem trvale okyselit nelze. Před výsadbou změř pH půdy a při hodnotě nad 7 zvol jiný strom. Na kyselé nebo neutrální, svěží půdě má naopak málo potíží, obvyklé nemoci dubů ho napadají zřídka. Spodní větve se sklánějí dolů, u chodníku nebo parkovacího stání je třeba je odříznout.

Na vápnité, zásadité půdě se u něj objevuje chloróza ze železa (list žloutne, žilky zůstávají zelené), strom živoří, proto se do zahrad s vápnitou půdou ve střední Evropě nehodí. Je to severoamerický druh, který se ve středoevropských lesích šíří semeny a svým těžko se rozkládajícím listím vytlačuje podrost: je oficiálně veden jako invazní druh a je i na černé listině, proto ho nesaď k lesu ani k přírodním plochám. Tlusté, pomalu se rozkládající listí a množství žaludů dají práci i v zahradě a pod zpevněným povrchem se mu nedaří. Listy mu občas okusují housenky (například housenky bekyně velkohlavé).