Kdoulovec ozdobný nebo růže parková

V deštivých jarech ho napadá houbová skvrnitost listů a strupovitost, kvůli nimž může do poloviny léta shodit většinu listů; je to ošklivé, ale keř to zřídka zničí. Je náchylný ke spále růžovitých, proto v blízkosti jabloní, hrušní a kdoulí sleduj černající, zpět ohnuté konce výhonů a vyřízni je do zdravého dřeva. Na silně vápnité půdě listy žloutnou (chloróza z nedostatku železa). Na čerstvých výhonech se vyskytuje mšice, vzácněji štítenky a roztoči a časná poupata může zničit pozdní mráz.

Černá skvrnitost, padlí a rez mohou na náchylných odrůdách, zvlášť na mnoha anglických růžích, keř do poloviny léta zbavit listů: u nich musíš počítat v sezoně s několika preventivními postřiky, odolné (například ADR) odrůdy ale zůstanou zdravé bez postřiku sbíráním opadaných listů a řídkou výsadbou. Na jaře mšice zalézají konce výhonů a poupata, listy žerou nebo svinují housenky pilatek růžových, květy okusují zlatohlávci a jiní květoví brouci; škodu keř většinou přeroste. Ve Střední Evropě je většina odrůd mrazuvzdorná, za tuhé zimy mohou konce prutů namrznout. Prodávané keře se téměř vždy očkují na podnož šípku: místo štěpování ať je při výsadbě 5 cm pod úrovní půdy, na podzim keř přihrň 15 až 20 cm zeminy a z podnože vyrážející drobnější, světlejší planě rostoucí výhony vytrhej u báze, protože udusí ušlechtilou část. Řezat je třeba málo: brzy na jaře vyřezat odumřelé a zestárlé pruty, u opakovaně kvetoucích zkrátit o třetinu, v létě odstřihnout odkvetlé květy.