Svída krvavá nebo svída výběžkatá

Největším problémem je její šíření: kořenovými výmladky během několika let vytvoří hustý porost a prorůstá do sousedního záhonu i do trávníku. Pruty jsou barevné jen v mládí, staré větve jsou šedozelené, proto je kvůli zimní ozdobě třeba pravidelně zmlazovat. Odrůdy s barevnými pruty jsou menší a slaběji rostou než druh. Má ráda rovnoměrně vlhkou půdu, v dlouhodobém suchu roste hůř. Nemocí má málo: na oslabených výhonech se může objevit listová skvrnitost, antraknóza, vzácně štítenka. Květy nepříjemně zapáchají.

Rychle se šíří výběžky a zakořeňujícími větvemi a po úniku ze zahrady se ve Střední Evropě na řadě míst zdomácnila: na vlhkých, chladných stanovištích, na březích vod a na okrajích lesů může vytvářet husté, převládající porosty. Na některých místech je zakázáno ji uvádět do oběhu, jinde je na sledovaném seznamu, proto ji nesaď blízko přirozeného břehu, rašeliniště nebo okraje lesa a odřezky nenechávej ležet ve volné přírodě. Na oslabených keřích na horkých a suchých místech je častá rakovina větví, skvrnitost listů a odumírání výhonů, objevují se na ní štítenky a klínenky.