Broskvoň obecná nebo višeň obecná

Ve střední Evropě se kadeřavost broskvoně (Taphrina deformans) objevuje každý rok: rašící listy ztloustnou, jsou puchýřnaté, zčervenají a opadnou a strom rok od roku slábne. Dá se jí jen předcházet: před rozvinutím pupenů je třeba postřik měďnatým přípravkem, pak při objevení prvních malých listů (stadium myšího ouška) systémový fungicid, za chladného deštivého jara opakovaně; pokud už kadeřavé listy vidíš, je pozdě. Menší problém je na slunném, vzdušném místě a s odolnější odrůdou. Další potíže jsou padlí (hlavně na nektarince), střelkovitost, monilióza květů a výhonů a hniloba plodů, mšice, obaleč broskvový a obaleč východní, kteří dělají výhony a plody červivé, a virus šarky švestky. Květní pupeny se poškodí v tuhém zimním mrazu (zhruba pod minus 20 stupňů), květy v jarním mrazu. Plodí na loňských prutech, proto ji je třeba každoročně silně řezat (kolem kvetení nebo v létě, ne v zimě), jinak se vyholí; strom často zestárne už po 15 až 20 letech a klejotok a odumírání větví jeho zánik urychlují. Na stejné místo znovu broskvoň nesaď a na vápnité půdě počítej s žloutnutím listů (nedostatek železa).

Ve střední Evropě je hlavní potíží višně moniliové odumírání květů a výhonů: za deštivého, chladného kvetení květy hnědnou, pruty během několika dní zasychají a bez ochrany koruna během několika let zřídne. Nemocné části je třeba odřezat až ke zdravému stromu, náchylné odrůdy je třeba při kvetení stříkat, nebo vol odolnější odrůdu. Skvrnitost listů (Blumeriella) může do poloviny léta způsobit opad listů, což strom oslabuje. Vrtule třešňová (evropský druh i později rojící východní) dělá červivými i višně a ptáci úrodu okusují. V podmáčené, silně těžké a silně kyselé půdě živoří.