Borovice lesní nebo borovice vejmutovka

V nížinných, horkých a suchých oblastech střední Evropy žije borovice lesní na hranici své snášenlivosti: v tamních lesích je zdravá už jen zhruba čtvrtina porostů. To je pořád mnohem lepší obraz než u borovice černé, z níž zůstalo zdravých jen málo, ale trend je stejný. Stromy oslabené suchem napadá odumírání výhonů způsobené houbou Diplodia sapinea: jehlice na koncích výhonů hnědnou a dlouho zůstávají na stromě, opakovaně napadené větve se vyholí a strom může i uhynout. Houba způsobuje s teplými, suchými léty stále větší škody a borovici lesní postihuje čím dál častěji. Vyskytují se na ní ještě pilatky a štítnatky a špatně snáší i silně znečištěný vzduch. V chladnější, vlhčí zahradě v pahorkatině, na dobře propustné půdě a při zálivce v suchu je to dnes stále přijatelná volba; v horké, suché nížinné zahradě je z dlouhodobého hlediska riziková.

Nejzávažnější chorobou je rez vejmutovková (Cronartium ribicola), která napadá kůru, a napadený strom většinou zahyne. Meziživiteli houby jsou rybíz a angrešt (Ribes), proto ji nesaď do blízkosti černého nebo červeného rybízu ani angreštu. Na vápnité, zásadité půdě jehlice žloutnou (chloróza), v horkých, suchých nížinných létech střední Evropy trpí nedostatkem vody a sviluškami, oslabený strom napadají i lýkožrouti a mšice. Větve jsou křehké, vítr a těžký sníh je mohou ulomit. Ve střední Evropě ze zahrad a z lesních výsadeb zplaňuje: na kyselých pískovcových územích se hromadně obnovuje a vytlačuje borovici lesní, proto ji nesaď do blízkosti chráněných území a lesů.