Javor červený nebo javor jasanolistý

Na zahradních půdách, které bývají ve Střední Evropě často vápnité a zásadité,, zásaditých zahradních půdách listy mezi žilkami žloutnou (chloróza z nedostatku manganu a železa), růst se zastaví a podzimní zbarvení se nedostaví; totéž se děje na trvale suché půdě. V horkých, suchých létech bez zálivky se okraje listů spálí. Verticiliové vadnutí pro něj může být smrtelné, objevují se na něm mšice, křískové, štítenky i dřevokazný hmyz. Jeho dřevo je křehčí, vítr a led z něj mohou ulomit větve, na větrné místo se nehodí. Mělký, hustý kořenový systém může zvednout blízký chodník či parkovací stání a pod ním se téměř nic jiného neudrží.

Invazní druh. Samičí stromy rozsypávají okřídlené plody od září do března, vítr je roznáší daleko a pokácený nebo poškozený strom znovu obráží z pařezu. Ve Střední Evropě zarůstá hlavně nivy řek a lužní lesy měkkého dřeva, kde vytlačuje vrby, topoly a jiné původní dřeviny; semenáčky se uchytí i ve spárách zdí a zpevněných ploch. Vládní nařízení o ochraně dřevin uvádí jako invazní druh: nesmí se vysazovat na veřejných ani jiných veřejně užívaných plochách, a to ani jako náhradní výsadba. Výjimka pro zahradní varianty v příloze se v současném znění uvádí jen u pajasanu a jasanu pensylvánského, u javoru jasanolistého ne, to znamená, že ani pestrolisté odrůdy nejsou výjimkou. Ochrana přírody ho nedoporučuje ani do zahrad. Další potíže: dřevo je měkké a křehké, vítr a sníh snadno ulámou větve, je krátkověký; světlé okraje listů pestrých odrůd se na horkém, suchém místě spálí. Strom je oblíbenou živnou rostlinou bourovce americké (Hyphantria cunea); ve své severoamerické domovině se na samičích stromech masově množí ploštice (Boisea trivittata), která se na podzim stahuje do domů. Pyl samčích stromů je silně alergenní.